Březen 2000

Dostala jsem se k víře zvláštní cestou, dlouhých dvacet let jsemtotiž byla závislá na alkoholu. Krátce po prvním léčeníjsem se vdávala a podařilo se mi na krátký čas s pitímskoncovat. Sklouznutí zpět bylo o to horší, že jsem užnebyla sama, trpěla rodina – manžel a tři děti. Několikrátjsem se znovu pokusila o protialkoholní léčení, ale vždybezvýsledně. Pak jsem rezignovala a ztratila naději, že se ztoho ještě můžu někdy dostat.

Jen pro klid v rodině, která naléhala, odešla jsem opět na léčení,ale tam se stal doslova zázrak: Nejprve mě jedna psycholožkanaprosto neúmyslně pronesenou větou dovedla k uvažování oexistenci Boží. Do té doby jsem o Bohu nechtěla slyšet,musela bych přece dodržovat desatero, chodit do kostela,nemohla bych si dělat, co chci. Představa, že bych si měla přečístbibli, mě děsila. Kdybych v té době nebyla v ústavu, asibych to zapila a bylo by to vyřešené. Jenže tady pít nešlo,a tak jsem musela přemýšlet. Napadlo mě: Co když mne Bůh,když to nešlo po dobrém, chce přivést k sobě přes toto trápení?Jak jsem možnost Boží připustila, pocítila jsem pokoj apoznala, že můj problém s alkoholem skončil. Bůh, v kteréhojsem uvěřila, začal v mém životě jednat. Dvě ženy mě paktrpělivě učily, co je to život ve víře. Začala jsem s niminavštěvovat křesťanské společenství a věděla, že samanemám k abstinenci sílu, že mi ji dává jen Bůh.

Těmito slovy jsem donedávna svědčila o své proměně. Nyní všakmusím poctivě přiznat, že po osmi letech abstinence seprojevil nedostatek pokory a přílišná suverénnost -zapomenutý problém se znovu objevil a já abstinenci přerušilanapitím. Protože jsem věděla, že to sama nezvládnu,spolehla jsem se znovu na osvědčenou pomoc – na Ježíše apokorně se vrátila zpět. Když to hodnotím s odstupem,dostala jsem “přes prsty” právě včas, než jsem simohla způsobit mnohem více nepříjemností a problémů.