Masy návštěvníků se přelévaly z přeplněného sálku do natřískané hospody a zpět; před ženskými toaletami se tvořily dlouhé fronty (což mj. ukázalo na to, že písní Zelených koulí bude ještě dlouho třeba) a dojít si pro pivo vyžadovalo vyšetřit si deset minut na cestu davem, což nebylo snadné, protože program byl vyrovnaný a velmi kvalitní. Jak již bývá zvykem, bohoslužby Desert jsou jednou za čas tzv. „speciální“ a mění se na malý festival, na kterém vystoupí tři kapely. Tentokrát zahráli legendární Lídl & Velík, neobyčejně vtipné Zelené koule a na konec Poletíme?, kapela v rozletu.

Lídl & Velík, kapela, která zanikla kolem 85. roku minulého století, již počtvrté s úspěchem ožila a po třech koncertech na nejdůležitějších evangelických festivalech se předvedla ve velké formě i ve zdejším, momentálně téměř domácím prostředí. Od úvodní Až přijdeš, Pane, znova po závěrečné Farářovo blues hráli zarostlí faráři i jejich doprovod svěže, zábavně a s vtipem.

Po nich nastoupily Zelené koule a zažily fenomenální úspěch. Výrazně k němu přispěla i skvělá houslitska a zpěvačka Granule, přestože přišla o něco později. Publikum Zeleným koulím doslova viselo na rtech, reagovalo na každé slovo a nadšeně aplaudovalo. Pro mnohé byl jistě tento koncert vrcholem večera. Snad tak ani není velkým překvapením, že takto pozorné a soustředěné (a přesto, aniž by to bylo v rozporu, uvolněné a bavící se) publikum přijalo zcela nové písně jako Cyklistická, Nepovedený autostop či Soumrak dokonce snad i s větším nadšením než staré známé hity jako např. Domorodec, jen s tím rozdílem, že druhou jmenovanou skupinu písniček zpíval se Zelenými koulemi početný sbor křepčících.

Křepčení pak zákonitě nabralo na síle, když vystoupili Poletíme?, zvlášť když ze svého repertoáru schválně vybrali ty nejrychlejší písně. Byly, pravda, zahrány poněkud pomaleji, než je obvyklé, to ale nikomu nevadilo.

Jen Smutný příběh si Rudolf neodpustil, ale o to víc vyniklo muzikantské mistrovství členů kapely ke konci písničky, kdy jeden za druhým sólovali. Vynikající sólo předvedl Ondřej, zbytek kapely zíral.

Po desáté hodině se již nesmí hrát, a tak vynikající večer zakončila šeptem zpívaná Soutěž a krátce po té se již Desert dosti vylidnil. Nebylo tam totiž k hnutí.

Benjamín Skála