Sešli jsme se dost brzo ráno (7:10) na hlavním a tím bylo
jasné, že největší překážka dne byla překonána, totiž časné vstávání. Dál
šlo vše hladce, spoje jely na čas jak v Německu, za chvíli jsme byli na
stepi a hleděli na pochmurný profil Dukovanské elektrárny. Mohelnská step
ještě nebyla rozkvetlá tolik, jak jsme očekávali, ale asi nás tak zmátlo
teplé počasí a ještě bylo brzy. Prošli jsme okolo výhledu do údolí a
sestoupili na cestu k Jihlavce. Dál nás vedla cesta údolím říčky a příroda k
nám byla štědrá. Bylo tu prostě výstavně krásně. Na každém kroku se parádila
nějaká jarní květina, zpíval skřivan nebo jiný rozvášněný opeřenec a
odpočívajícímu Vláďovi si zkrátila cestu přes břicho veliká ještěřice. Pod
nohama se motal spřátelený pes a malí kluci z naší výpravy většinou bojovně
pobíhali vepředu nehledě na kilometry. Asi dvanáctikilometrový výlet
statečně zvládla Anička S. (4,5). Ač nebyl výlet dlouhý, v závěru nás jako
bonus čekala zastávka autobusu, se kterou jsme nepočítali, a která nám
zkrátila cestu o jediný nepříjemný, cca kilometrový úsek po silnici. Takže
jsme vlastně vyšli z lesa rovnou na autobus – který jel na čas! V Brně jsme
byli v pět, stále za sluníčka. No prostě úžasné pondělí.

Ivan