V tomto duchu by mohly být charakterizovány dvě přátelské návštěvy, které se uskutečnily na jaře tohoto roku, a to nejprve na půdě brněnského husovického sboru, a potom na oplátku na Vysočině, ve sboru prosetínském. Přátelství těchto dvou sborů má původ ve skutečnosti, že mnoho z nás husovických má k Vysočině a přímo k malé obci Prosetín blízký vztah; buď odtud pocházejí naše rodiny, nebo tam dojíždíme za prarodiči, a nebo tam jezdíme na chalupy za odpočinkem.

Nejprve jsme pozvali prosetínské do Brna. Návštěva se uskutečnila v neděli 24. května. Kázal hostující farář Jára Coufal. Během ohlášek nás prosetínští mile překvapili, neboť našemu sboru předali pěkný dar – obraz bratra Syrového, malíře žijícího v Prosetíně. Obraz s motivem Vysočiny, který jsme již umístili ve sborových prostorách, nám bude připomínat sváteční chvíle této návštěvy. Protože tato neděle byla zároveň poslední nedělí letošního Husovického dvorku, byla po bohoslužbách připravena vernisáž fotek Ivana Kuťáka, při které zazpívala a na akordeon zahrála Sylvie Krobová.

A aby si přišly na své i děti, následovala klauniáda v podání divadelní společnosti Bilbo Compagnie.

Po tomto veselém představení jsme se přesunuli pod slunečníky, neboť bylo horké letní počasí, a také proto, že zde byl připraven chutný oběd. Po příjemné siestě u kávy a moučníku jsme se společně odebrali do Technického muzea, kde se nás ujal tamní pracovník a v poctivé dvouhodinové prohlídce nám předvedl staré hrací stroje, uličku řemesel, zpracování železa, vodní turbíny a mnoho dalšího. Tak se přiblížila hodina odjezdu a s našimi přáteli jsme se rozloučili s příslibem, že se brzy opět sejdeme, tentokrát v Prosetíně.

A slib jsme dodrželi. Do Prosetína jsme přijeli hned za měsíc, v neděli 21. června. Nutno říct, že Prosetín má velké kouzlo. Vesnice leží v krásně krajině, kostel je tradiční, vymalovaný v barevné kombinaci bílé a žluté, se starými dřevěnými lavicemi a kulatým stolem Páně umístěným uprostřed kostela. Účastníky bohoslužeb už přes třicet let obětavě doprovází na varhany paní varhanice Libuše Kapelová. Svou hru doprovází zpěvem, takže se při menší účasti nikdo nemusí obávat toho, že se zpěváci ocitnou v nesnázích. U kostela stojí prastarý statný dub, který se v loňském roce umístil na čelním místě v soutěži Strom roku. Určitě i díky hlasování nás, evangelíků. Dub je vstupní branou na malebný hřbitůvek, za kterým se zvedají kopečky zvlněné krajiny. Nevím jak místní, kteří si již na své prostředí zvykli, ale návštěvníky musí tato prostá krása uchvátit.

V Prosetíně tentokrát kázal Štěpán Hájek. Po bohoslužbách jsme se ještě zdrželi v kostele, protože zde herec Láry Hauser zahrál příběhy ze života svatého Františka z Assisi. Pak jsme se přesunuli do Sokolovny, neboť se nás sešlo tolik, že bychom se na faru nevešli. Společný oběd nám velice chutnal, stejně jako dezerty, které v hojné míře připravily zdejší sestry.

Po kávě a rozhovoru mládež zahájila přesun na hřiště. Zde proběhl fotbalový zápas a klání v petanque.

Také byla příležitost vyrazit na kratší procházku, kde jsme se mohli kochat výhledy do krajiny, a nebo třeba objevit starý cihlový komín vápenky.

Čas příjemně ubíhal, až nastal čas rozloučení. Odjížděli jsme s pocitem radosti a vděku za možnost těchto setkání.